Prosinec 2016

Merry crisis

28. prosince 2016 v 1:17 | Yuki |  Články
Asi bych měl začít nějak očekávatelně, jako například, jak jste si užili vánoce.
Mohl bych pokračovat tím, jak jsem si je užil já, ale nějak to nemám zapotřebí.
Všeobecně nejsem nijak vánočně naladěn, nevím, čím to je. Mám trochu pocit, že téměř ke všemu začínám být trochu zbytečně cynický.

Ale jako dárek od froenda jsem dostal tento nový blogový layout s naštvanou ruskou blondýnkou a podle mě to vypadá moc pěkně.
Dalším skvělým dárkem mi bylo to, že moje drahá polovička se rozhodla po dlouhé době začít psát povídku a já si to ohromně užil, doporučuji mým čtenářům si ji též přečíst, obvzlášť, pokud máte slabost pro chlapecký crossdressing.
Což samozřejmě vůbec není můj případ.


Když už mluvíme o užívání si, za pár hodin se s mým vodnářským miláčkem setkáme, neskutečně se na něj těším, protože mi to už příjde jako věčnost, co jsme se viděli naposledy. Už tuším, že se do něj znovu zamiluju, až ho uvidím, jako pokaždý. <3

Nějak blog neberu jako povinnost (no neříkejme), takže jsem nebyl nijak oslnivě aktivní, ale kdybych shrnul, co se tak zhruba stalo za tu dobu, co jsem nenapsal ani čárku (když nepočítám mou slabou chvíli, kterou jsem nemilosrdně přilepil k tématu týdne), v létě jsem byl u Kichiho, mám o tom zápis v rozepsaných a kdyby byl zájem, nějakým způsobem to zakončím a publikuju, je tam toho nemálo. Každopádně, čtvrtý ročník střední školy na mě neudělal žádný dojem, akorát začínám být čím dál víc nasraný z toho množství věcí, které se do maturity 'musím' naučit a po maturitě musím zapomenout. To druhé zvládnu splnit bez nějaké výraznější prosby, zato to první mi drásá nervy.
Když to zkrátím, prostě to ve škole už ztratilo i to málo šťávy, které to mělo.
Proběhl mi taky před zraky jakýsi stužkovací večírek, který byl přesně tak zábavný a skvělý, jak se od každé akce s účastnícími se učiteli a spolužáky očekává - Moc ne.



Abych po škole pořád jen nešlapal, přečetl jsem si díky ní stanovenou povinnou četbu, mezi kterou byl i Obraz Doriana Graye, který na mě udělal dojem, protože to byl přesně šálek mýho vína a moc jsem si tu knížku zamiloval.
Dokonce bych řekl, že se zařadila mezi pár mých nejoblíbenějších.
Pořád ji odmítám vrátit do knihovny, ze které mi chodí na e-mail výhružné zprávy, že při příští návštěvě už budu platit pokutu v hodnotě 15,- korun. Tady jde vidět, jak člověk zhřeší, když prodá duši dekadenci. xD

Co se týče ostatních knížek, už mě tolik nezaujaly, ale možná i z toho důvodu, že jsem ani nebral v uvážení je brát vážně. Takže s mým vyspělým humorem na úrovnijsem akorát tak fotil pasáže z knížky a rval je z kontextu.



Jéhehe.

Jinak samozřejmě kreslím, kdo sleduje moji facebookovou stránku, kam občas hážu nějaké ty hobliny co mi vypadnou z ořezávátka, mohl si všimnout, že jsem začal i malovat, i když poslední dobou to tam zapomínám dávat - v okamžiku, kdy to dám do mýho stolu, nabydu pocitu, že to stačí. xD
A tak přikládám alespoň propiskové manévry mého nového OC do rp hry, co teď s princeznou hrajeme.


Jmenuje se Riel, je bohatý na špatné vlastnosti, když už na nic jiného a ukrývám v něm všechny mé špatné touhy a záliby.
Myslím, že to tu zatím ukončím, jinak vám budu vykládat další věci, o kterých tak úplně mluvit nechci, jako třeba to, že jsem zase začal hrát lolko a že mě to i docela baví, když tam teď po sobě neřveme a místo toho tancujeme a dáváme si "kytičky".
Dokud to spoluhráči berou jako "jen hru", je to víc, než v pohodě. xD

Oh a nedávno jsem četl jeden velice povedený gl nsfw komiks "Club" od šikovné ruské autorky.
Kdo má rád yuri a tak, doporučuji.

Zatím!

affs list

26. prosince 2016 v 16:32 | Yuki

Změnilo mi život...

6. prosince 2016 v 2:01 | Yuki
7/5/2012
Člověk jako on nemůže existovat.
Zachvátilo mě štěstí, cloumá se mnou ve víru intenzivně skvělých emocí jako tornádo.

Cítím se jako blázen, cítím, že už se nikdy nebudu trápit.
Zajímalo by mě, jak vypadá. Zajímalo by mě, jaký odstín nosí jeho hlas a jak zní jeho smích.
Tolik mi rozumí, vím to, aniž by to musel dokazovat. Cítím, že on je ten, kdo chápe. Přesně tak, jak jsme si to řekli - Slyšíš mě, aniž bych promluvil.

Už jsem mohl slyšet jeho hlas a srdce se mi tetelí nadšením, jsem jak malý- Ne, vždyť já jsem. Oba jsme stále děti.
Tajím dech, když slyším jeho smích a když ustane, sním o něm a představuji si, že jsem mu nablízku.
Jsem asi šílenec, za jarních nocí přísahám všem hvězdám nade mnou, že ho nikdy neopustím.
Naplnil mou mysl jako med naplní sklenici.
Medově sladké pro mne bylo naše přátelství, které pouhým přátelstvím nikdy nebylo.

Tolik ho mám rád, už to budou jistě měsíce.
Pojí nás hravá nevinnost a nevinná hravost, patří nám svět.
A pro mne neexistoval žádný strach. Nepotřeboval jsem ho.

Miluje mne, říkal to. A já miluji jeho, to je jasné. Jak jinak bychom tomu mohli říkat?
Nevím, jak slovy popsat to, co jsme měli. Není to důležité. Máme jeden druhého a jsme si navzájem světy, které milujeme poznávat.

Tak moc ho toužím vidět, chci se ho dotknout, chci, abych ho mohl držet za ruku.

6/12/2016
Nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím.
Je to sotva měsíc, nebo dva a stejně mi to opět příjde jako by uplynula věčnost od chvíle, kdy jsem přestal tisknout jeho dlaň a věnoval mu posmutnělý úsměv, než odešel dřív, než jsem odjel, aby mne neviděl odjíždět.

Až se příště uvidíme, obejmu ho ještě pevněji, než naposledy a vřeleji, než když jsem ho viděl úplně poprvé.
Protože to byl on, to, co změnilo můj život.





Pokud jste se dostali až sem,najděte si chvilku a oceňte netopýry.

jupiter2: Baby Bat