Merry crisis

28. prosince 2016 v 1:17 | Yuki |  Články
Asi bych měl začít nějak očekávatelně, jako například, jak jste si užili vánoce.
Mohl bych pokračovat tím, jak jsem si je užil já, ale nějak to nemám zapotřebí.
Všeobecně nejsem nijak vánočně naladěn, nevím, čím to je. Mám trochu pocit, že téměř ke všemu začínám být trochu zbytečně cynický.

Ale jako dárek od froenda jsem dostal tento nový blogový layout s naštvanou ruskou blondýnkou a podle mě to vypadá moc pěkně.
Dalším skvělým dárkem mi bylo to, že moje drahá polovička se rozhodla po dlouhé době začít psát povídku a já si to ohromně užil, doporučuji mým čtenářům si ji též přečíst, obvzlášť, pokud máte slabost pro chlapecký crossdressing.
Což samozřejmě vůbec není můj případ.


Když už mluvíme o užívání si, za pár hodin se s mým vodnářským miláčkem setkáme, neskutečně se na něj těším, protože mi to už příjde jako věčnost, co jsme se viděli naposledy. Už tuším, že se do něj znovu zamiluju, až ho uvidím, jako pokaždý. <3

Nějak blog neberu jako povinnost (no neříkejme), takže jsem nebyl nijak oslnivě aktivní, ale kdybych shrnul, co se tak zhruba stalo za tu dobu, co jsem nenapsal ani čárku (když nepočítám mou slabou chvíli, kterou jsem nemilosrdně přilepil k tématu týdne), v létě jsem byl u Kichiho, mám o tom zápis v rozepsaných a kdyby byl zájem, nějakým způsobem to zakončím a publikuju, je tam toho nemálo. Každopádně, čtvrtý ročník střední školy na mě neudělal žádný dojem, akorát začínám být čím dál víc nasraný z toho množství věcí, které se do maturity 'musím' naučit a po maturitě musím zapomenout. To druhé zvládnu splnit bez nějaké výraznější prosby, zato to první mi drásá nervy.
Když to zkrátím, prostě to ve škole už ztratilo i to málo šťávy, které to mělo.
Proběhl mi taky před zraky jakýsi stužkovací večírek, který byl přesně tak zábavný a skvělý, jak se od každé akce s účastnícími se učiteli a spolužáky očekává - Moc ne.



Abych po škole pořád jen nešlapal, přečetl jsem si díky ní stanovenou povinnou četbu, mezi kterou byl i Obraz Doriana Graye, který na mě udělal dojem, protože to byl přesně šálek mýho vína a moc jsem si tu knížku zamiloval.
Dokonce bych řekl, že se zařadila mezi pár mých nejoblíbenějších.
Pořád ji odmítám vrátit do knihovny, ze které mi chodí na e-mail výhružné zprávy, že při příští návštěvě už budu platit pokutu v hodnotě 15,- korun. Tady jde vidět, jak člověk zhřeší, když prodá duši dekadenci. xD

Co se týče ostatních knížek, už mě tolik nezaujaly, ale možná i z toho důvodu, že jsem ani nebral v uvážení je brát vážně. Takže s mým vyspělým humorem na úrovnijsem akorát tak fotil pasáže z knížky a rval je z kontextu.



Jéhehe.

Jinak samozřejmě kreslím, kdo sleduje moji facebookovou stránku, kam občas hážu nějaké ty hobliny co mi vypadnou z ořezávátka, mohl si všimnout, že jsem začal i malovat, i když poslední dobou to tam zapomínám dávat - v okamžiku, kdy to dám do mýho stolu, nabydu pocitu, že to stačí. xD
A tak přikládám alespoň propiskové manévry mého nového OC do rp hry, co teď s princeznou hrajeme.


Jmenuje se Riel, je bohatý na špatné vlastnosti, když už na nic jiného a ukrývám v něm všechny mé špatné touhy a záliby.
Myslím, že to tu zatím ukončím, jinak vám budu vykládat další věci, o kterých tak úplně mluvit nechci, jako třeba to, že jsem zase začal hrát lolko a že mě to i docela baví, když tam teď po sobě neřveme a místo toho tancujeme a dáváme si "kytičky".
Dokud to spoluhráči berou jako "jen hru", je to víc, než v pohodě. xD

Oh a nedávno jsem četl jeden velice povedený gl nsfw komiks "Club" od šikovné ruské autorky.
Kdo má rád yuri a tak, doporučuji.

Zatím!
 

affs list

26. prosince 2016 v 16:32 | Yuki

Změnilo mi život...

6. prosince 2016 v 2:01 | Yuki
7/5/2012
Člověk jako on nemůže existovat.
Zachvátilo mě štěstí, cloumá se mnou ve víru intenzivně skvělých emocí jako tornádo.

Cítím se jako blázen, cítím, že už se nikdy nebudu trápit.
Zajímalo by mě, jak vypadá. Zajímalo by mě, jaký odstín nosí jeho hlas a jak zní jeho smích.
Tolik mi rozumí, vím to, aniž by to musel dokazovat. Cítím, že on je ten, kdo chápe. Přesně tak, jak jsme si to řekli - Slyšíš mě, aniž bych promluvil.

Už jsem mohl slyšet jeho hlas a srdce se mi tetelí nadšením, jsem jak malý- Ne, vždyť já jsem. Oba jsme stále děti.
Tajím dech, když slyším jeho smích a když ustane, sním o něm a představuji si, že jsem mu nablízku.
Jsem asi šílenec, za jarních nocí přísahám všem hvězdám nade mnou, že ho nikdy neopustím.
Naplnil mou mysl jako med naplní sklenici.
Medově sladké pro mne bylo naše přátelství, které pouhým přátelstvím nikdy nebylo.

Tolik ho mám rád, už to budou jistě měsíce.
Pojí nás hravá nevinnost a nevinná hravost, patří nám svět.
A pro mne neexistoval žádný strach. Nepotřeboval jsem ho.

Miluje mne, říkal to. A já miluji jeho, to je jasné. Jak jinak bychom tomu mohli říkat?
Nevím, jak slovy popsat to, co jsme měli. Není to důležité. Máme jeden druhého a jsme si navzájem světy, které milujeme poznávat.

Tak moc ho toužím vidět, chci se ho dotknout, chci, abych ho mohl držet za ruku.

6/12/2016
Nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím.
Je to sotva měsíc, nebo dva a stejně mi to opět příjde jako by uplynula věčnost od chvíle, kdy jsem přestal tisknout jeho dlaň a věnoval mu posmutnělý úsměv, než odešel dřív, než jsem odjel, aby mne neviděl odjíždět.

Až se příště uvidíme, obejmu ho ještě pevněji, než naposledy a vřeleji, než když jsem ho viděl úplně poprvé.
Protože to byl on, to, co změnilo můj život.





 


Porter Robinson and Madeon's Shelter

20. října 2016 v 14:28 | Yuki |  Animace

Some parents just want to give their kids the whole world.
literally

Zdravím!
Nejdříve jsem myslel, že už na téma animace psát články nebudu, ale nakonec myslím, že to občas neuškodí a aby to nevypadalo, že ten blog mám už jen na zabírání domény, mám pro vás docela čerstvé video, které vyšlo před dvěma dny - ať jsme fresh. Nevím, jestli je úplně přesné zasazovat tohle do rubriky 'animací', protože s tím, že je to krátký animovaný film, je to ještě k tomu music video, ale myslím, že to tolik vadit nebude, zvlášť když se na animaci tohoto videa vyřádilo A1- Pictures. Z vlastní zkušenosti doporučuji nejdříve shlédnout to video a až potom si přečíst příběh. Abych vás na to navedl, dokonce jsem se velmi promyšleně rozhodl dát příběh až pod čáru.

Ne že by vás to mohlo zastavit, co parchanti? (ง ͠ ͠° ل͜ °)ง




Dlouho jste mě nečetli

28. července 2016 v 15:18 | Yuki |  Články
Naposledy 2. března 2016 v 16:47.
No a musím říct, že za tu dobu se toho dost událo!
Třeba moje osmnáctiny, nebo Animefest, o kterém psala moje drahá polovička.
Až teprve dneska jsem si všiml, že jsem v dnes už neznámý čas a den smazal všechny mé články o jednotlivých animacích, které jsem vybral. Je pravda, že nevím, jestli o nich chci dál psát, alespoň takovým stylem, jako předtím. Není to tak, že bych nechtěl sdílet animace, které mě nějakým způsobem osloví - a to nejen proto, že mám už rok ve schránce nachystanou jednu obzvlášť hezkou Halloweenskou animaci, kterou mi jednou Kichiru ukázal a kterou bych sem chtěl publikovat, přesně na onen svátek všech mrtvých, ale i proto, že samotné téma se mi pořád líbí a animace mě nikdy nepřestanou fascinovat. Vlastně ne jednou sním o tom, že bych se na nějaké v budoucnosti podílel, ale kdo ví, vzhledem k tomu, že v současnosti nejsem pořád natolik schopný a ještě k tomu mám sklony začínat nové věci a nedokončovat ty staré. Možná pro tohle všechno vzplanu až příliš rychle a spálím všechno palivo, víte, jak to myslím? ...Nebo jsem možná prostě jen línej. Nejvíc se mi líbila myšlenka vytváření animací pro hudební klipy. U některých by si samotného audia ostatní skoro nevšimli, nebo mi to tak často připadá, jako třeba u Lone Digger.

Ale o tomhle jsem ani psát nechtěl! ( ̄ヮ ̄)
Chtěl jsem zahájit miniaturní diskuzi, takovou klasickou a očekávatelnou, něco jako jak si užíváte prázdniny a pak začít o tom, jak si je užívám já. Jak si užíváte prázdniny?

"Čím chceš být až vyrosteš?"

2. března 2016 v 16:47 | Yuki |  Básničky
Nevím kdo jsem
a když vím to,tak nechci
vzpomínkou ze mě to nejlepší vem si
Nevím kdo jsem
a nevím,kdo chci být
snad trochu silnější chtěl bych se cítit

nevím co jsem
ale chtěl bych být úsměv
ten tvůj i můj,ten,co zůstává po dnech
strávených s tebou,po probdělých nocích
kdy oči tvý kouzelný vpíjí se do mých.

| Happy Birthday to my favourite neko king |

7. února 2016 v 0:00 | Yuki |  Články
Nejprve se podívej na tohle, a představ si, že jsme to my.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ!
Free Divider-Pusheen by Tinystrawberri
Vintage Lace Heart Icon 02 by GasaraVintage Lace Heart Icon 02 by Gasara
((Já ten gif zachránil, i když zničili gifyo))

Stesk

30. ledna 2016 v 22:11 | Yuki |  Básničky
30.ledna 2016,upraveno
Chybíš mi.
Tak jako měsíc slunci chybí,
protože umírá každý ráno,
aby ono mohlo svítit.
A já vzdal bych se všeho-
všeho, i života,
abych jen na chvíli mohl tě cítit.

Nemůžu spát, z okna vždy zírám,
Zíráme přeci na stejný nebe.
A já mezi hvězdami,
snažím se naleznout
alespoň kousíček Tebe.

Království snů

4. ledna 2016 v 19:48 | Yuki |  Básničky

4. června 2014 v 16:24
Daruji Ti všechny
hvězdy na obloze,
když budeš chtít,můj nejdražší
A snad Tvé oči
budou stejně tak zářit,
jako ty hvězdičky rozkoši

Daruji Ti všechny nádherné květiny,
když budeš si to přát
A snad i Tvá mysl,
jako ty květinky
začne hned barvami hrát

Daroval bych Ti ty nejdražší kamínky
Jako má láska,jsou pevné a věčné
Tak snad i v Tvém nitru
jako v těch kamínkách
klid a mír proudit hned začne

Jako dar dal bych Ti
tisíce světýlek
ve kterých světlo a teplo se skrývá
To aby nikdy v Tvém srdci nezhasly
naděje,láska a víra

Jako princ daruji
ta největší bohatsví,
celé mé království snů
Nejvíce přál bych si
aby jsi byl šťastný
a byl se mnou navždy,do konce mých dnů.


Trnitá cestička

4. ledna 2016 v 19:43 | Yuki |  Básničky

26. února 2013 v 16:35
Cesta nám začíná, je čas už vstát,
na cestu trnitou s Tebou se dát.
Chytni mně za ruku,nesmíš se bát
tichounce písničku uslyšíš hrát.

Písnička vypráví o naší cestičce,
kamenné,trnité,neznámý cíl.
Vydrž to, klopýtej, my jednou dojdeme
na konci cestičky najdeme mír.

Stmívá se a cesta klikatí se,
drž se mně,pospíchej, my jdeme dál
v srdíčku přeci dlí věčná svíce,
zasvítí na cestu nám.

Už se nám setmělo,těžké je klopýtat,
neplakej,musíme dál.
Lehké je sednout si a začít naříkat,
snadné je aby ses bál.

Snaž se můj hrdino,aby vždy v srdci Ti,
ten oheň naděje plál,
přestože ten úkol který nám náleží,
nejdříve lehčí se zdál.

Cestička skončila,mysl se zjasnila
v náručí spočineme.
Vždyť my to dokážem,budeme klopýtat,
spolu vždy zůstaneme.

Došli jsme do ráje,trápení skončilo
a našim dnům vládne smích.
Vždy když se probudím,
pohlédnu nadšeně do očí tvých nádherných.

Kam dál